Brňáci, staňte se Brňáky
Brno si vždy zakládalo na své velikosti, na tom, že je druhým největším městem ČR. Ponechme nyní stranou, že toto sebeurčení „druhostí“ zanechává těžko vyléčitelné šrámy na duši Brňana. Velikost města totiž hraje nejen roli psychologickou, ale také ekonomickou. Množství obyvatel-zákazníků přitahuje obchodníky, ale i dopravce, dobrá dopravní infrastruktura a dostatek kvalifikovaných pracovníků pak také výrobce. Velké město si může dovolit výstavbu a provoz moderních zábavních zařízení od kultury po sport. Od počtu trvale přihlášených obyvatel se odvíjí také velikost podílu daní, který ze státní pokladny připadne městu.
Není tedy divu, že Brno již 20 let úzkostlivě sleduje pomalu klesající počet občanů města. Kapacitu technické infrastruktury – od vodovodu a kanalizace, přes silnice a síť MHD až po svoz odpadu – však není možné nastavovat na počet lidí trvale přihlášených k pobytu. Na území města se v běžném pracovním dni pohybují také lidé, kteří v Brně pracují, studují, navštěvují úřady, nemocnice a jiné instituce. Jejich počet jsme nechali odhadnout experty-demografy a mnohé to číslo překvapilo. Kromě necelých 370 tisíc přihlášených obyvatel se v Brně pohybuje a využívá infrastrukturní služby až 150 tisíc dalších. Zhruba polovina z nich jezdí do Brna za prací, další desítky tisíc tu studují. Zbývají však stále desítky tisíc lidí, kteří se tu již fakticky usadili, jsou Brňáky, ale nenechali si zatím tento status posvětit úředním razítkem o místě trvalého pobytu. Město tak na ně nemůže čerpat finance ze státem vybraných daní, přestože z městské pokladny jsou hrazeny investice či dotován provoz služeb, které využívají všichni bez rozdílu na to, zda jsou de iure Brňáky či nikoli (například nové tramvajové tratě, silnice, ale i provoz divadel či svoz odpadu z domácností).
Ve světle zjištění, že v Brně se denně pohybuje zhruba 520 tisíc lidí, ale pouze na 70% z nich město dostává od státu finance, je namístě otevřít oblíbenou debatu o spravedlnosti rozpočtového určení daní. Avšak tentokrát z opačného pohledu, než to v posledních letech dělají malé obce. Velká města totiž prokazatelně musí vynakládat stovky milionů korun na to, aby vybudovala a udržela potřebnou infrastrukturu i pro ty, kteří nejsou úředními občany města. Jejich podíl na daňových výnosech tak musí být přiměřeně vyšší.
Nelze však spoléhat na to že si to brzy uvědomí i poslanci. S řadou věcí můžeme pohnout i vlastními silami. Například poplatek za komunální odpad není nutné vybírat ve formě paušálu jen od Brňáků s trvalým pobytem. Proto jsem nedávno předložil zastupitelům k diskusi řešení – vybírat poplatek podle velikosti popelnice u domu, tak jako v Praze či Vídni. Bohužel náš sociálnědemokratický koaliční partner tuto změnu odmítl, a tak náklady na svoz odpadů zatím zůstávají výhradně na bedrech „oficiálních Brňanů“.
Bude-li nás v Brně bydlet čím dál víc, ale podstatná část tu nebude oficiálně přihlášena, bude to s městskou kasou zlé. Přitom je jistě mezi Brňáky řada těch, kteří už se tu nadobro usadili, ale ještě si nenašli čas na přihlášení úředního pobytu. Těm je určena výzva: Brňáci, staňte se Brňáky. Jedině tak lze našemu městu zajistit trvale udržitelný rozvoj.
Uveřejněno v Lidových novinách, únor 2009.
