Pravda a láska po 20 letech
Na atmosféru listopadových dnů roku 1989 máme každý své vzpomínky, jedno však mají společné – byly to dny euforie, velkého vzedmutí ideálů přinášejících naději, že léta pragmatické mocenské politiky končí a střídá je čas svobody, kde občanská angažovanost bude mít opět smysl a slušnost nebude považována za slabost. Havlovské ideály poctivosti a slušnosti, nebo chcete-li pravdy a lásky, rezonovaly tehdy celou společností. Čím větší byla očekávání, tím větší však bylo zklamání, když se začalo ukazovat, že slušnost v politice není samozřejmostí a že je třeba ji vytrvale vyžadovat.
Ani po dvaceti letech nemůžeme říct, že ideály sametové revoluce nadobro zvítězily. Může nás však těšit, že fungují mechanismy (někdy lépe, někdy hůře), které nepoctivost dokáží odhalit a vést k nápravě. Tři roky po dokončení rozsáhlé rekonstrukce náměstí Svobody magistrátní kontrola odhalila chyby a porušování zákona při výběrových řízeních. Netrvalo ani měsíc od projednání zprávy v zastupitelstvu a rada města na podnět Strany zelených projednává návrhy kroků, které mají napříště podobným pochybením včas zabránit. Také díky médiím a zájmu veřejnosti se věci postupně mohou měnit k lepšímu.
Čtyřicet let „budování komunismu“ zanechalo ve společnosti hlubokou stopu. Rozvoj je často vnímán jako proces, který nám má přinést více hmotných statků – silnic, automobilů, průmyslových zón či nákupních center. Přitom zkušenosti naznačují, že spokojenost lidem přináší spíše zvyšování kvality než kvantity. Klasickým příkladem budiž tradiční brněnský spor o odsun nádraží. Nejlepší rozvojovou variantou přeci není ta, která umožní postavit nejvíce metrů nových kolejí či nejvíce kubíků betonu, ale ta, která lidem přinese nejvyšší komfort cestování a nejlepší dostupnost města. Pokud se odsunem nádraží z centra cestování zkomplikuje a prodlouží, pak to není rozvoj, ale krok nazpět.
Přitom navzdory hospodářské krizi se naše město úspěšně rozvíjí. Už nyní víme, že v Brně najdou svůj cíl nejméně 3 miliardy korun z fondů EU - postupně se promění v nová dětská hřiště a veřejná sportoviště, opravené parky, pohodlnější šaliny či zateplené budovy škol – tedy investice do kvality života.
Tak, jako se z rozvoje nesmí vytratit jeho smysl, nesmíme rezignovat ani na poctivost a porozumění, hodnoty sametové revoluce, bez kterých by svůj smysl ztratila i naše svoboda.
Uveřejněno v Brněnském Metropolitanu, listopad 2009.
